Vysoký mladý muž oblečený do elegantního saka vstoupil skleněnými dveřmi do haly Bank of Universe. Pomalým rozhodným krokem se blížil k přepážce. V levé ruce nesl kufřík z krokodýlí kůže který měl k zápěstí připoutaný policejními pouty. Přistoupil k přepážce a klidným hlasem pronesl
„Chci si u vás otevřít konto“
„A vaše jméno pane?“ zeptal se úředník.
„TurMcDonnel“ odpověděl mladík.
„To zní jako Mc Donald“ zažertoval úředník.
„Jen zní, ale Mc Donald je břídil co dělá hamburgery. Já jsem obchodník.“
„Ano pane už tady vidím vaše zaměstnání“ řekl úředník s pohledem upřeným na monitor počítače „Mafiánský boss“ četl z obrazovky.
„Ne tak nahlas“ skoro vykřikl McDonnel a jeho ruka vklouzla reflexně pod sako kde míval pistoli na vodu. Zbraň tam nebyla, protože ji musel dát do zastavárny aby měl na chleba.
„Kolik hodláte uložit jako základní vklad pane?“ zeptal se panáček za pultem.
„Milion dolarů“ odpověděl mladík a přitom odemykal pouta na ruce aby mohl otevřít kufřík.
Úředník očekával kufřík plný bankovek a …. nedočkal se. Na dně prázdného kufříku ležel šek. TurMcDonnel šek vytáhnul a podal ho mužíkovi. Úředník pohlédl na šek a četl „Milion dolarů. Firma Tunely s.r.o. Banka na Bahamách. To neznám.“ Kroutil hlavou. „Budu si muset šek ověřit pane. Chvíli to bude trvat“ informoval Tura který náhle mírně znejistěl neboť očekával že vše půjde hladce.
„Přijel jste vlastním vozem?“ zeptal se konverzačně úředník s pohledem upřeným k hlavnímu východu, zatím co pod pultem počítač prohlížel šek ze všech stran a v databázích hledal Tunelovou firmu.
„Jo , limůzínou stojí venku“ odpověděl Tur když se nejdříve ohlédl ke dveřím a za nimi uviděl bílou dlouhou limuzínu.
„A Madona přijela s vámi pane?“ podivil se muž.
Tur vyvalil oči protože neměl brýle a tak si nevšiml že vedle auta stojí žena. Úředník brýle měl a tak i poznal v té ženě známou zpěvačku.
„Čeká na mě. Půjdeme nakupovat věci do našeho nového domu“ informoval úředníka mladík.
„No asi šla nakupovat sama“ odpověděl úředník a přitom sledoval jak madona nastoupila do auta a zmizela z dohledu.
„Tak už je to tu pane“ ozval se úředník „ověření dokončeno.“ Při těch slovech tahal z tiskárny papír a začal nahlas číst „Firma Tunely s.r.o. je tunelovací firma. Šek je nekrytý a držitel šeku bude uvězněn a bez jakéhokoliv soudu za úsvitu popraven oběšením na náměstí.“ přečetl panáček papír a s úsměvem dodal „No není ta dnešní policie skvělá pane? Přeji vám hezký den.“
Při jeho posledních slovech dopadla na McDonnelovo rameno tvrdá ruka zákona v podobě obrovské tlapy dvoumetrového šerifa. Za několik minut už byl Tur ve vězení kde lomcoval mřížema a křičel
„Pusťte mě ven woslové. Znám svoje práva.“
„Máš jediné právo“ odpověděl mu dozorce který byl bezpochyby potomkem KingKonga. „Tvé právo je držet hubu.“ oznámil Turovi a přejížděl výmluvně po mřížích koncem železného obušku.
„Co to meleš ty wosle?“ zuřil mladík „Mám právo na advokáta a mám právo na soud a mám právo na tele…..“ zbytek věty se proměnil v chroptění jelikož dozorcův obušek prolétl neuvěřitelnou rychlostí mezi mřížemi a zastavil se na Turově čelisti. Srážka vyvolala u McDonnela krvácení z rozseknutého rtu a následné rozloučení několika zubů s majitelem.
Dozorce protáhnul ruku zpět mezi mřížemi a zamyslel se.
„Ano na to poslední máš právo, ale televize nám teď zrovna nejede a novou nám přivezou až zítra po tvé popravě“
Tur seděl celou noc u zamřížovaného okna a sledoval jak otroci staví na náměstí šibenici. Za několik hodin se obzor začal měnit z černé na šedou a pak červenou barvu. Ozvalo se zakokrhání kohouta zakončené výkřikem ve smrtelném šoku když ho někdo tvrdě a nekompromisně umlčel. Svítalo. Blížil se nový den, který měl mnoha lidem přinést nové a nečekané zážitky. TurMcDonnel, mafiánský boss, byl jeden z mála šťastných lidí, kteří věděli co je ten den čeká ostatní jen nejistě vzhlíželi ke své budoucnosti.