Flag Counter

Magic mug

Once upon a time there was a little house on top of a hill. In this house lived an old man with his wife. One day when they woke up early at 11 am his wife said to her husband.

“My dear, would you please go to the kitchen and make some breakfast for me?” she asked.

Her words sound too nice to be true and man realized he is still dreaming. When he really woke up his big wife said.

“Yo, man. Get out of bed and make some food for me” and she pushed him out of bed on floor. Such a sweet wife. So he gets up from the floor and crawled into the kitchen. Because his cooking skills were less then basic he used magic mug. He put mug on the table and said

“Hey, magic mug. Please make some food for my ever-hungry wife, so she won’t eat me.” he begged mug.

The man was kind of hoping, that the mug will make least chicken soup, but the mug was an old model and all what knows to make was pudding. On bottom of mug appear pudding and very slowly grown. When man seen how fast its going, he took the newspaper and go to visit rest room.

He sits in the rest room and read story about smart guy who put water on coffee, asleep and burned house.

“How people can be so irresponsible?” wander man and entirely forgot about mug in kitchen.

Mug didn’t forget about its own job and when he made itself full of pudding, he starts filling kitchen with it.

After half hour wife in bedroom lost her patience and she decided to check out the breakfast. After many years she first time get out of the bed and because she was 300 pounds heavy she done miracle by this move.

When she open the door to kitchen, the pudding already reach top of the room and now splash the women out of house through the window. Because house was standing on top of the hill, pudding took this sweet and big lady down to the river and after few weeks she reach ocean. She was out of luck and very soon one shark discovered his launch. Because she was so big he better call entire family of sharks to help him take care of this big lady.

But back in time when she was taken away by her own breakfast, her husband attempt to get out of restroom. When he tried to open the door it was stuck by press of pudding. Only one bright idea came on his mind. He open the door little bit and start eat this pudding. When he ate enough of it, he was finally able to open the door and he found his house filled up to the roof with pudding.

“Well, I am sure I am not a good cook” he said and then he started cleaning house. After one month he was done eating all of this pudding. Now the old man was looking like basketball but thousand times bigger. He didn’t walk anymore but he was rolling on the floor. He couldn’t get out of his house because his door was too small. After a few times when he rolled through house and hit the door, he finally shoots off the door with big part of the wall and he was free. For a moment.

Now start the biggest adventure of his life. As we already know the house was on top of the hill and the old man has no chance of stopping his movement after he knocked out the door. In growing speed he rolled down to the creek and then he continued rolling across the world.

“Look man, some big meatball rolling downhill toward our town” shouted guy standing on the square.

“That’s not a meatball dude, that’s puddingball” corrected another man.

Their chat was cut off by the big man who rolled over those guys.

As he continued his forced trip around the world he grounded many towns and cities and one day he reached ocean. He has seen his wife once again. Actually he saw only her bones. Because he was like a balloon he rolled over the ocean on surface and he didn’t drown. And then he finally reached the end of the world and fall down over edge.

Some nights when sky will be clear and you will look up, you can see a big shining star right beside of the moon. If you will use a telescope you will find out that it is not just big rock but it is the old man who ate too much pudding.

Moje pokusy s 3D grafikou

O Hloupém Turovi

Byl jednou jeden Hloupej Tur.Ten Tur žil ve vesnici Nejdedál. Proč se vesnice jmenovala Nejdedál? No protože do ní vedla jediná cesta. Ta cesta vedla skrz vesnici Jdedál a ve vesnici Nejdedál končila a už dál nešla. Zato Hloupej Tur ten chodil pořád. Aby mohl platit účty tak konal pro lidi dobré skutky. Za odměnu.

Tu musel jít za devatery hory a devatery řeky zabít draka, osvobodit princeznu a stejně nedostal odměnu s odůvodněním, že je Hloupej Tur a tak by prachy stejně hloupě utratil. Tu musel jít za devatery hory a devatery lesy vytrhnout tři zlaté vlasy děda vševěda a pak rychle zdrhat protože z dědka byl skinhead. A tak to šlo den za dnem. Co vydělal to padlo na nájem. Nohy mu opuchly a už ho nosily s čím dál větším odporem.

Jednou zkusil jet vlakem načerno, ale poté co mu průvodčí vykopl dveře od záchoda, kde se chytře Hloupej Tur schovával, a vzápětí Tura zmlátil a za jízdy ho vykopl z vlaku, se Tur rozhodl, že raději dál bude chodit pěšky.

Jednoho večera seděl v hospodě “U rozšlápnutého švába” a pil vodu. Na pivo neměl prachy a tak po dlouhém přemlouvání barmana dostal sklenici užitkové vody. Tur si myslel že barman se nad ním slitoval, pravdou však bylo, že barman už byl z jeho otravování tak nasraný, že se rozhodoval jestli Hloupého Tura rovnou zabít nebo mu dát vodu. K Turovému štěstí se barman rozhodl pro vodu. A tak Tur seděl u stolu a sledoval jak ve sklenici špinavé vody něco plave a hýbe se to.

“Co tak smutně nad sklenkou vody?” ozval se vedle Tura hlas. Hloupý Tur zvedl oči a jeho pohled padl na Strýčka Skrblíka, mafiánského bose. Nejbohatšího a nejmocnějšího mužíka v širokém i dalekém okolí.

V minulosti bylo několik jedinců, kteří prohlásili, že Skrblíka zničí a zlikvidují. Nejenom že se to nikomu nepodařilo, ale navíc oněch pár jedinců zmizelo a už nikdy o nich nikdo neslyšel. Naopak Skrblík rozšířil svoje podnikání o nově otevřenou galerii extravagantního úmění, kde lidem předvedl nový druh sochařství. Sochy vytvořené z betonu. Tato galerie přilákala mnoho zájemců, kteří ochotně platili vstupné neboť sochy vypadaly jako živé.

“Ále” začal Tur během toho co si skrblík přisedl. “Prachy nejsou. Ani na to pivo nemám” bědoval “Ty vole si v dolarech plaveš a já chcípám žízní.”

“Já ti pivo koupím” nabídl se milionář.

“Vážně?” Tur se rozzářil.

“Vážně, když pro mě uděláš malou prácičku” dokončil svou nabídku mafián.

“Vždycky jsem chtěl být mafián” zajásal Tur “Už jako malej kluk jsem s chutí trhal mouchám kŕidýlka.”

Pronesl to v nadšení tak hlasitě, že hospoda zmlkla. Strýček Skrblík se rozhlédl a zjistil, že všichni sledují ty dva. Potom jakoby jen pro Tura, ale dost hlasitě aby to slyšeli všichni řekl “Já nejsem mafián, mladej. Já jsem podnikatel.”

Odněkud se začal ozývat smích. Skrblík se pozorně rozhlédl a když zjistil z které strany se to chichotání ozývá, vystřelil tím směrem …..

… prst a lusknul. Během několika vteřin se smích změnil na zvuk vycházející z hrdla přes které díky vnějšímu vlivu přestal procházet vzduch. Za okamžik chroptění utichlo.

“Jo jasně” odpověděl Tur “O jakou prácičku jde?” zajímal se.

“Nic velkého” usmál se Skrblík “Mám jednoho zákazníka co mi nějak zapoměl zaplatit 10 000 dolarů. Ne že by to bylo nějak moc peněz, ale přece jenom nejsem typ co by rozdával dárky v kilo-dolarech.”

“Pro tolik peněz bych vraždil” nechal se Tur unést představou na ten balík.

“Tak to jsi ten pravý na tuhle práci” zajásal Strýček podnikatel a plácli si. Vysvětlil Turovi kde bydlí klienta nakonec dodal “Jeho jméno je Tvrdý-jako-kámen”

“Zvláštní jméno..” podotkl Tur.

“Je to jenom jméno. Tak šup šup do práce mladej ať už mám tu vatu co nejdříve v sejfu” popoháněl Hloupého Tura.

Tur se vydal na konec vesnice kde klient žil. Botou kopl do dveří a zařval

“Hej ty kurvo dlužnická otevři ať ti můžu natrhnou prdel ty zmr…” v tom se otevřely dveře a Tur dokončil větu “…z mráčku jako je tento nám rozhodně pršet nebude” a přitom se teatrálně rozhlížel po nebi kde nebyl ani jeden mrak.

To co tak rychle změnilo Turův názor na dlužníka byl jeho vzhled. Ten muž měl 2 a půl metru a nebyl tvrdý jako kámen ale on byl celý z kamene. To už se tak horským trolů stává ,že se narodí a jsou z kamene.

Tur rychle uvažoval o nějakém způsobu jak vylepšit svou situaci ale moc času už na to neměl. Muž k němu natáhnul ruku a sevřel jeho krk silou která běžně drtila kameny. Lehce si Tura zvednul na úroveň očí a ukázal mu zářivý diamantový úsměv který by rozdrtil i kolejnici. Vtáhnul Tura do domku a druhou rukou zabouchl dveře a zamknul je. Potom Tura ještě trošku nadzvednul a rychlým pohybem ho zarazil po kolena do kamenné podlahy.

“Já já…” koktal zmatený Tur “já přišel jen pro pár drobných. Není žádný důvod řešit situaci nějakým násilným způsobem” pokoušel se použít diplomacii na někoho kdo měl inteligenci na úrovni kamene.

“Ty říct ja být kurva … Ty chtít říct já být zmrd” projevil trol důftip “Já řict ty zemřít” dokončil smysluplný dialog a celou diskusi uzavřel tím že se naklonil a z rohu místnosti vzal dvoumetrovou baseballovou pálku.

Samozřejmě kamennou. Měl ji od svých prvních narozenin a to už bylo hodně dávno.

“Pane jsme přece civilizovaní lidé tak proč by jsme se jako civilizovaní lidé nemohli domluvit?” zkoušel Tur.

“Ty být člověk ja být trol. My se domluvit” pronesl inteligentně trol a rozmáchnul se pálkou v jasném úmyslu co dál.

Pálka prolétla vzduchem na úrovni Turové hlavy ten však hbitě hlavu sklonil takže trol minul. Tur se zase narovnal a zasmál “Minul minul ”

Trol pálku hladce ve vzduchu zastavil a jen lehce trhnul paží a pálka letěla stejnou rychlostí nyní však ve směru z kterého přilétla. K Turově smůle zrovna v tom směru byla jeho hlava. Náraz vyrval Tura i s kusem podlahy a prohodil ho stěnou. Za letu slyšel za sebou trolovo volání “Trefil trefil ”

Tur daleko neletěl. Zastavil se o železný sloup pouliční lapmy a sesunul se k zemi. Ještě než upadl do bezvědomí slyšel drsný nasraný trolův hlas z domu.

“Tu zeď mi zaplatíš hajzle” řval trol “a podlahu taky” dodal ale to už slyšel Tur z velké dálky jako ve snu.

Probudil se o pár dnů později na ÁRU v nemocnici a první co uviděl byl pro něho připravený účet za pobyt.

Hned jak ho propustili z nemocnice tak šel rychle do hospody kde doufal, že narazí na Skrblíka. Ten tam samozřejmě byl protože se nudil a tak seděl v hospodě od rána do večera a od večera do rána.

“Máš ?” volal na Tura jen co se objevil ve dveřích.

“Hovno vole” odsekl Tur “to jsi mi neřekl že ten tvůj dlužník je horský trol z kamene” stěžoval si rozhořčeně Tur “Prachy nemám zato účet za nemocnici jo”

“Jéé ” vyjeknul s hraným překvapením podnikatel “Asi mi to nějak uklouzlo z paměti  No ale jak nemáš prachy tak ani pivo nebude.”

“Já vím” řekl smutně Tur “život je pes” a kývnul na barmana ať mu nalije vodu.

Jak se učila Julča lovit

Byla jednou vesnicka a v ni zila mala holcicka. Jmenovala se Julie ale nikdo ji nerekl jinak nez Julinka. Jednoho rana se Julinka rozhodla ze pujde lovit. Za domkem kde zila s tatinkem a maminkou venku na dvorku pobihaly slepice. Nejdrive se vydala pro zbran. Tatinek byl kovar a vedle domku mel dilnu kde vyrabel zbrane a brneni.

“Copak slecno?” zeptal se tatinek kdyz prisla do dilny.

“Ale.. jdu lovit a potrebuji zbran” odpovedela mu Julinka a do oka ji padl velky zarivy mec, ktery lezel na stole. Uchopila ho obema rukama a zvedla ze stolu. Mec byl nejspise tezsi nez nase lovkyne a okamzite padl k zemi kam ji stahnul sebou. Tatinek se usmal, polozil kladivo na kovadlinu a vykrocil k ni. Jednou rukou zvedl mec jako by nic nevazil a polozil ho zpatky na stul. Kdyz se Julinka posbirala se zeme zacala se rozhlizet po nejake lehci zbrani. Nakonec nasla dreveny mec urceny pro trenink a vybehla s nim za dum. Udatne zautocila na slepice, ale protoze byla mala a mela tedy kratke nozicky tak nedokazala utikat tak rychle jako slepice. Ty ji utekly bez sebemensiho problemu. Ani jednu netrefila. Nastvane zahodila dreveny mec a vratila se zpatky do dilny.

“Tak co lov?” ptal se tatinek kovar.

“Nic moc, korist mi utekla” rekla nastvane Julinka, “chtelo by to nejakou dalekonosnou zbran” rozhlizela se po dilne. U steny stala oprena kuse. Julinka ji s obtizema zvedla, shrabla par sipu a vydala se na lov. Kdyz dosla za domek vytahnula sip a zacala natahovat kusi, At se snazila sebevic stejne neuspela a po chvili zjistila ze ma vetsi sanci kdyz bude sipama hazet nez je strilet z kuse kterou nenabije.

“Neni to snadne natahnou, ze?” smal se ji tatinek. “Kdyby jsi nevystrelila ven jako sip tak bych ti rekl ze neni ve vesnici mnoho muzu kteri dokazi tu kusi nabit”

“Co takhle luk, nemas?” zeptala se.

“A ten natahnes?” smal se ji “tamhle na zdi je prak, kamenu je kolem dost tak si to uzij”

Skocila po praku, rychle podekovala a uz pelasila za domek. Po par neuspesnych pokusech zacala zasahovat korist. Slepice pobihaly zmatene kolem a krakoraly jak kdyz je bere nozem.

Z domku vybehla maminka zvedava co to je za kraval.

“Co to je za kraval?” zarvala na malou lovkyni.

I tatinek vysel z kovarny podivat se co se to deje.

“Zblaznila ses?” zurila maminka “vzdyt ty slepice tak vydesis ze prestanou snaset zlate vajicka” prerekla se maminka v rozcileni.

“Zlate?” podivili se najednou Julinka i tatinek.

“Zlate, bile, hnede.. to je jedno. Nebude vajecina kdyz toho nenechas.Proc si nejdes radeji hrat s ostatnima detma?” lamentovala maminka.

“Kluci si hrajou na lovce a holky s panenkama. Ja chci byt lovec. Nechci si hrat s panenkama” reklamovala radoby lovkyne.

“To mas blbe” usklibla se maminka “jestli nedas tem slepicim pokoj ulovim si ja tebe” varovala slecinku.

Julinka se s placem rozbehla do lesa a uz o ni nikdo nikdy neslysel.

McDonnelův přiběh

Vysoký mladý muž oblečený do elegantního saka vstoupil skleněnými dveřmi do haly Bank of Universe. Pomalým rozhodným krokem se blížil k přepážce. V levé ruce nesl kufřík z krokodýlí kůže který měl k zápěstí připoutaný policejními pouty.  Přistoupil k přepážce a klidným hlasem pronesl

„Chci si u vás otevřít konto“

„A vaše jméno pane?“ zeptal se úředník.

„TurMcDonnel“ odpověděl mladík.

„To zní jako Mc Donald“ zažertoval úředník.

„Jen zní, ale Mc Donald je břídil co dělá hamburgery. Já jsem obchodník.“

„Ano pane už tady vidím vaše zaměstnání“ řekl úředník s pohledem upřeným na monitor počítače „Mafiánský boss“ četl z obrazovky.

„Ne tak nahlas“ skoro vykřikl McDonnel a jeho ruka vklouzla reflexně pod sako kde míval pistoli na vodu. Zbraň tam nebyla, protože ji musel dát do zastavárny aby měl na chleba.

„Kolik hodláte uložit jako základní vklad pane?“ zeptal se panáček za pultem.

„Milion dolarů“ odpověděl mladík a přitom odemykal pouta na ruce aby mohl otevřít kufřík.

Úředník očekával kufřík plný bankovek a …. nedočkal se. Na dně prázdného kufříku ležel šek. TurMcDonnel šek vytáhnul a podal ho mužíkovi. Úředník pohlédl na šek a četl „Milion dolarů. Firma Tunely s.r.o. Banka na Bahamách. To neznám.“ Kroutil hlavou. „Budu si muset šek ověřit pane. Chvíli to bude trvat“ informoval Tura který náhle mírně znejistěl neboť očekával že vše půjde hladce.

„Přijel jste vlastním vozem?“ zeptal se konverzačně úředník s pohledem upřeným k hlavnímu východu, zatím co pod pultem počítač prohlížel šek ze všech stran a v databázích hledal Tunelovou firmu.

„Jo , limůzínou stojí venku“ odpověděl Tur když se nejdříve ohlédl ke dveřím a za nimi uviděl bílou dlouhou limuzínu.

„A Madona přijela s vámi pane?“ podivil se muž.

Tur vyvalil oči protože neměl brýle a tak si nevšiml že vedle auta stojí žena. Úředník brýle měl a tak i poznal v té ženě známou zpěvačku.

„Čeká na mě. Půjdeme nakupovat věci do našeho nového domu“ informoval úředníka mladík.

„No asi šla nakupovat sama“ odpověděl úředník a přitom sledoval jak madona nastoupila do auta a zmizela z dohledu.

„Tak už je to tu pane“ ozval se úředník „ověření dokončeno.“ Při těch slovech tahal z tiskárny papír a začal nahlas číst „Firma Tunely s.r.o. je tunelovací firma. Šek je nekrytý a držitel šeku bude uvězněn a bez jakéhokoliv soudu za úsvitu popraven oběšením na náměstí.“ přečetl panáček papír a s úsměvem dodal „No není ta dnešní policie skvělá pane? Přeji vám hezký den.“

Při jeho posledních slovech dopadla na McDonnelovo rameno tvrdá ruka zákona v podobě obrovské tlapy dvoumetrového šerifa. Za několik minut už byl Tur ve vězení kde lomcoval mřížema a křičel

„Pusťte mě ven woslové. Znám svoje práva.“

„Máš jediné právo“ odpověděl mu dozorce který byl bezpochyby potomkem KingKonga. „Tvé právo je držet hubu.“ oznámil Turovi a přejížděl výmluvně po mřížích koncem železného obušku.

„Co to meleš ty wosle?“ zuřil mladík „Mám právo na advokáta a mám právo na soud a mám právo na tele…..“ zbytek věty se proměnil v chroptění jelikož dozorcův obušek prolétl neuvěřitelnou rychlostí mezi mřížemi a zastavil se na Turově čelisti. Srážka vyvolala u McDonnela krvácení z rozseknutého rtu a následné rozloučení několika zubů s majitelem.

Dozorce protáhnul ruku zpět mezi mřížemi a zamyslel se.

„Ano na to poslední máš právo, ale televize nám teď zrovna nejede a novou nám přivezou až zítra po tvé popravě“

Tur seděl celou noc u zamřížovaného okna a sledoval jak otroci staví na náměstí šibenici. Za několik hodin se obzor začal měnit z černé na šedou a pak červenou barvu. Ozvalo se zakokrhání kohouta zakončené výkřikem ve smrtelném šoku když ho někdo tvrdě a nekompromisně umlčel. Svítalo. Blížil se nový den, který měl mnoha lidem přinést nové a nečekané zážitky. TurMcDonnel, mafiánský boss, byl jeden z mála šťastných lidí, kteří věděli co je ten den čeká ostatní jen nejistě vzhlíželi ke své budoucnosti.

O Otesánkovi

V jednom hlubokém lese žil chlap. Byl to dřevorubec. Nebo hajný? Možná to byl lovec. No spíše asi pytlák. Zkrátka nějaké individuum. Žil tam v dřevěné chaloupce se svou ženou. O té víme jistě, že to byla žena v domácnosti. Děti neměli a tady to všechno začalo…

“Poslouchej miláčku” řekla jednou svému muži,když ležel rozvalený v křesle a čuměl na televizi. “Chci děti. Aspoň jednoho parchanta co bych ho mohla pohlavkovat a nadávat mu. Tak laskavě zvedni tu tvoji línou prdel a ukaž mi že jsi aspoň trochu chlap.”

Jindy by ji poslal do háje se sexem, ale že se zrovna díval na Peříčko tak to přepnul na nahrávání, aby se dodíval později a odebral se s ženou do ložnice. Počáteční nechuť se jakkoliv fyzicky namáhat rychle zmizela s oblečením které z nich padalo.

Né že by jeho žena byla nějaká modelka, to ne, ale přece jenom těch jejích 150 kilo živé váhy už něco znamenalo. Ale i tak byla nejkrásnější ženou v okruhu 10 km. Není divu, když v okruhu 10 km kolem nich byl jenom les. Naposledy to spolu dělali před pár lety, tak proč né dnes,že? Rychle ho začala rozpalovat. Střídali polohy tak jak to znal z televize a neslušných časopisů ukrytých pod postelí.

Měsíce ubíhaly a pořád se nikde nic nerodilo tak žena vykopala svého milého do lesa a řekla mu ať se nevrací bez děcka. A on šel a šel a …. nikde žádné mimino.

Zajímavé, že?

Tak vzal provaz a rozhodl se, že se raději pověsí než aby se vrátil bez dítěte a pověsila ho jeho láska, protože ona by ho nejdříve mučila. Vyšplhal na strom a vázal tam provaz na větev a už si dal smyčku kolem krku a chtěl skočit a pohoupat se když tu jeho pohled padl na pařez. Ale takový zvláštní pařez. Něco na něm bylo divného. Větve z něho čouhaly tak správně na ty směry, že připomínaly ruce a nohy. Slezl a málem že se při tom pověsil protože to byl moula. Vzal ten pařez a trošku ho osekal a ořezal a udělal z něho mimino. Dřevěné. Začal ho konejšit a houpat na rukách a představoval si že by to mohl být jeho syn a představoval si jak ho přinese domu a žena mu za to dá večeři. Slupky od brambor. No a tak ho konejšil a pak si uvědomil že je jak pako co si hraje s pařezem a začal plakat nad tím že se bude muset pověsit sám nebo ho pověsí ta baba doma a jak ty jeho slzy padaly na špalek co měl v rukách tak stromy už byly na šrot z toho jeho bulení a z lítosti nad tím zoufalcem kouzelný les vdechl pařezu v dřevorubcových rukou život a mimino řeklo

„Přestaň tu řvát táto a dej mi najezt mám hlad. Ham ham ham …“ pořád opakovalo dokola.

Rychle ho nakrmil a málem přitom přišel o prsty. Pak dítě přitáhl domů a žena se raději ani neptala kde ho ukrad, ale pak jako správně zvědavá ženská se nakonec zeptala a on ji raději řekl pravdu, že vzal pařez a otesal ho sekerou a udělal jim dítě a ani ji k tomu nepotřeboval. Stačila mu sekera a šikovné ručičky. Uvažovali jaké dají tomu miminu jméno a protože oba nedochodili ani základku neboť byli tupí jak tága tak jejich fantazie ve vymyšlení jména došla jen tak daleko že když ho táta otesal tak to bude teda Otesánek.

Později mu někteří říkali Neotesánek, protože to byl neotesaný chuligán co všechno žral. Jídlo v baráku a pak slepice a kachny a kuřata, krávu a slona. No a pak sežral rodiče a šel do světa. Svět samozřejmě měl z toho radost jak sviňa.

Otesánek šel lesem a žral všechno co se hýbalo. Veverky, zajíce, medvěda až dorazil do vesnice. Tam sežral všechno a všechny. Celou vesnici, všechny vesničany. Dokonce sežral farmáře i s vozem a volama co ho táhli. Pacholek. Lidé už nevěděli co s ním a měli strach že sežere celý svět tak na něho poslali smrtku s kosou… a on ji spolkl  i s tou kosou. To ale neměl pako dělat. Kosa mu nesedla na trávení. Smrtka ho zevnitř vykuchala jako slepici. Pak všichni vylezli z otesaného otesánka. Trošku požvýkaní a rozleptaní od kyselin v jeho žaludku. Všichni slití pivem co chlastal celou dobu. Farmář nemohl uřídit voly protože byli užralí jak dogy. Smrtku vyznamenali za odvahu a záchranu světa. Dostala medaili a umístili ji do domova důchodců se zvýšenou ostrahou. A potom lidé žili na světě spokojeně a šťastně až do sm… no smrtka byla v důchodu takže lidi žili šťastně a spokojeně až do konce světa.

Jak nakupovat v Tescu

Byl jednou jeden les. Na tom lese byl palouk a na ten palouk jednou prijel buldozer. Zluty. Za buldozerem prisla skupina ruskych delniku a par nakladaku. A zacalo se dit neco co les nezazil. Za par dnu byla byvala louka hezky pokryta asfaltem a za dalsich par dnu stal vedle velkeho parkoviste jeste vetsi obchodni dum Tesco. Zviratka sedela na okraji louky a hodnotila situaci.

“To je v prdeli” povida vlk pri pohledu na obchodak “a mame po louce.”

“Myslel jsi v asfaltu, ne?” zeptal se zajicek a snazil se z tlapky setrit neco cerneho a lepiveho do ceho pred chvilkou slapnul.

“Co budeme delat?” zeptala se ostatnich liska.

Moudra sova na to kapla. “Jdeme nakupovat.” oznamila a vyletela smerem k vstupnim dverim.

Ostatni se vydali za ni. Kdyz dorazili ke dverim, nejaky pobuda v uniforme s napisem ‘Security’ jim zacal tvrdit neco o tom ze obchodni dum je tu pro lidi a ne zvirata a nechtel je pustit dovnitr. Jeho nazory utichly a vytratily se v okamziku kdyz ke dverim dosel z lesa obrovsky medvidek a usmal se na pobudu v uniforme. Zviratka se zacaly prochazet po obchodaku a objevovat novy pro ne dosud neznamy svet. Zakaznici v obchode si nasi skupinky nevsimali, ani obrovsky medved nevzbudil u dvounohych ignorantu pozornost. Medvidek si uzival spolecnosti. Zdravil zamestnance i zakazniky, obcas nekoho pratelsky poplacal po zadech a dotycny stastlivec skoncil v kotrmelcich na podlaze nebo zapadl mezi konzervy v regalu. Nasi pruzkumnici nasbirali v obchode co unesli. Nejvetsi ulovek nesl medved ktery v oddeleni elektroniky sebral plazmovou televizi. Chudak nevedel ze jeste nezije v dobe kdy televize pojede na baterky. U pokladny cekal na vypravu reditel obchodaku, ktery se ozbrojil prilbou, potapecskyma brylema a brokovnici.

“Platit! Kazdy musi platit!” houkl na najezdniky.

“Nemate nekdo drobne?” zeptal se medved a koukal pritom do hlavne brokovnice.

“To drobnyma neucpes” informovala ho moudra sova.

“Kdyz nemate penize tak si nakup odpracujete” zamestnal je pohotove reditel.

A tak museli pracovat zadarmo a jen za jidlo co si na obchode nasli. Sova se chtela krmit masem jako spravny masozravec ale po par utocich od rezniku radeji presla na rohliky. Zajic plenil uspesne oddeleni zeleniny. Liska odpadkove kose a medved se krmil ruskymi zamestnanci coz vyslo obchodak levneji nez kdyby vzal utokem reznictvi. A jestli neumreli tak vsichni uklizi podlahu v Tescu dodnes.

Sýr 3D

Muj pokus se sýrem. Video hotové za méně než minutu.

Sýr 3D