Flag Counter

Jak se učila Julča lovit

Byla jednou vesnicka a v ni zila mala holcicka. Jmenovala se Julie ale nikdo ji nerekl jinak nez Julinka. Jednoho rana se Julinka rozhodla ze pujde lovit. Za domkem kde zila s tatinkem a maminkou venku na dvorku pobihaly slepice. Nejdrive se vydala pro zbran. Tatinek byl kovar a vedle domku mel dilnu kde vyrabel zbrane a brneni.

“Copak slecno?” zeptal se tatinek kdyz prisla do dilny.

“Ale.. jdu lovit a potrebuji zbran” odpovedela mu Julinka a do oka ji padl velky zarivy mec, ktery lezel na stole. Uchopila ho obema rukama a zvedla ze stolu. Mec byl nejspise tezsi nez nase lovkyne a okamzite padl k zemi kam ji stahnul sebou. Tatinek se usmal, polozil kladivo na kovadlinu a vykrocil k ni. Jednou rukou zvedl mec jako by nic nevazil a polozil ho zpatky na stul. Kdyz se Julinka posbirala se zeme zacala se rozhlizet po nejake lehci zbrani. Nakonec nasla dreveny mec urceny pro trenink a vybehla s nim za dum. Udatne zautocila na slepice, ale protoze byla mala a mela tedy kratke nozicky tak nedokazala utikat tak rychle jako slepice. Ty ji utekly bez sebemensiho problemu. Ani jednu netrefila. Nastvane zahodila dreveny mec a vratila se zpatky do dilny.

“Tak co lov?” ptal se tatinek kovar.

“Nic moc, korist mi utekla” rekla nastvane Julinka, “chtelo by to nejakou dalekonosnou zbran” rozhlizela se po dilne. U steny stala oprena kuse. Julinka ji s obtizema zvedla, shrabla par sipu a vydala se na lov. Kdyz dosla za domek vytahnula sip a zacala natahovat kusi, At se snazila sebevic stejne neuspela a po chvili zjistila ze ma vetsi sanci kdyz bude sipama hazet nez je strilet z kuse kterou nenabije.

“Neni to snadne natahnou, ze?” smal se ji tatinek. “Kdyby jsi nevystrelila ven jako sip tak bych ti rekl ze neni ve vesnici mnoho muzu kteri dokazi tu kusi nabit”

“Co takhle luk, nemas?” zeptala se.

“A ten natahnes?” smal se ji “tamhle na zdi je prak, kamenu je kolem dost tak si to uzij”

Skocila po praku, rychle podekovala a uz pelasila za domek. Po par neuspesnych pokusech zacala zasahovat korist. Slepice pobihaly zmatene kolem a krakoraly jak kdyz je bere nozem.

Z domku vybehla maminka zvedava co to je za kraval.

“Co to je za kraval?” zarvala na malou lovkyni.

I tatinek vysel z kovarny podivat se co se to deje.

“Zblaznila ses?” zurila maminka “vzdyt ty slepice tak vydesis ze prestanou snaset zlate vajicka” prerekla se maminka v rozcileni.

“Zlate?” podivili se najednou Julinka i tatinek.

“Zlate, bile, hnede.. to je jedno. Nebude vajecina kdyz toho nenechas.Proc si nejdes radeji hrat s ostatnima detma?” lamentovala maminka.

“Kluci si hrajou na lovce a holky s panenkama. Ja chci byt lovec. Nechci si hrat s panenkama” reklamovala radoby lovkyne.

“To mas blbe” usklibla se maminka “jestli nedas tem slepicim pokoj ulovim si ja tebe” varovala slecinku.

Julinka se s placem rozbehla do lesa a uz o ni nikdo nikdy neslysel.

McDonnelův přiběh

Vysoký mladý muž oblečený do elegantního saka vstoupil skleněnými dveřmi do haly Bank of Universe. Pomalým rozhodným krokem se blížil k přepážce. V levé ruce nesl kufřík z krokodýlí kůže který měl k zápěstí připoutaný policejními pouty.  Přistoupil k přepážce a klidným hlasem pronesl

„Chci si u vás otevřít konto“

„A vaše jméno pane?“ zeptal se úředník.

„TurMcDonnel“ odpověděl mladík.

„To zní jako Mc Donald“ zažertoval úředník.

„Jen zní, ale Mc Donald je břídil co dělá hamburgery. Já jsem obchodník.“

„Ano pane už tady vidím vaše zaměstnání“ řekl úředník s pohledem upřeným na monitor počítače „Mafiánský boss“ četl z obrazovky.

„Ne tak nahlas“ skoro vykřikl McDonnel a jeho ruka vklouzla reflexně pod sako kde míval pistoli na vodu. Zbraň tam nebyla, protože ji musel dát do zastavárny aby měl na chleba.

„Kolik hodláte uložit jako základní vklad pane?“ zeptal se panáček za pultem.

„Milion dolarů“ odpověděl mladík a přitom odemykal pouta na ruce aby mohl otevřít kufřík.

Úředník očekával kufřík plný bankovek a …. nedočkal se. Na dně prázdného kufříku ležel šek. TurMcDonnel šek vytáhnul a podal ho mužíkovi. Úředník pohlédl na šek a četl „Milion dolarů. Firma Tunely s.r.o. Banka na Bahamách. To neznám.“ Kroutil hlavou. „Budu si muset šek ověřit pane. Chvíli to bude trvat“ informoval Tura který náhle mírně znejistěl neboť očekával že vše půjde hladce.

„Přijel jste vlastním vozem?“ zeptal se konverzačně úředník s pohledem upřeným k hlavnímu východu, zatím co pod pultem počítač prohlížel šek ze všech stran a v databázích hledal Tunelovou firmu.

„Jo , limůzínou stojí venku“ odpověděl Tur když se nejdříve ohlédl ke dveřím a za nimi uviděl bílou dlouhou limuzínu.

„A Madona přijela s vámi pane?“ podivil se muž.

Tur vyvalil oči protože neměl brýle a tak si nevšiml že vedle auta stojí žena. Úředník brýle měl a tak i poznal v té ženě známou zpěvačku.

„Čeká na mě. Půjdeme nakupovat věci do našeho nového domu“ informoval úředníka mladík.

„No asi šla nakupovat sama“ odpověděl úředník a přitom sledoval jak madona nastoupila do auta a zmizela z dohledu.

„Tak už je to tu pane“ ozval se úředník „ověření dokončeno.“ Při těch slovech tahal z tiskárny papír a začal nahlas číst „Firma Tunely s.r.o. je tunelovací firma. Šek je nekrytý a držitel šeku bude uvězněn a bez jakéhokoliv soudu za úsvitu popraven oběšením na náměstí.“ přečetl panáček papír a s úsměvem dodal „No není ta dnešní policie skvělá pane? Přeji vám hezký den.“

Při jeho posledních slovech dopadla na McDonnelovo rameno tvrdá ruka zákona v podobě obrovské tlapy dvoumetrového šerifa. Za několik minut už byl Tur ve vězení kde lomcoval mřížema a křičel

„Pusťte mě ven woslové. Znám svoje práva.“

„Máš jediné právo“ odpověděl mu dozorce který byl bezpochyby potomkem KingKonga. „Tvé právo je držet hubu.“ oznámil Turovi a přejížděl výmluvně po mřížích koncem železného obušku.

„Co to meleš ty wosle?“ zuřil mladík „Mám právo na advokáta a mám právo na soud a mám právo na tele…..“ zbytek věty se proměnil v chroptění jelikož dozorcův obušek prolétl neuvěřitelnou rychlostí mezi mřížemi a zastavil se na Turově čelisti. Srážka vyvolala u McDonnela krvácení z rozseknutého rtu a následné rozloučení několika zubů s majitelem.

Dozorce protáhnul ruku zpět mezi mřížemi a zamyslel se.

„Ano na to poslední máš právo, ale televize nám teď zrovna nejede a novou nám přivezou až zítra po tvé popravě“

Tur seděl celou noc u zamřížovaného okna a sledoval jak otroci staví na náměstí šibenici. Za několik hodin se obzor začal měnit z černé na šedou a pak červenou barvu. Ozvalo se zakokrhání kohouta zakončené výkřikem ve smrtelném šoku když ho někdo tvrdě a nekompromisně umlčel. Svítalo. Blížil se nový den, který měl mnoha lidem přinést nové a nečekané zážitky. TurMcDonnel, mafiánský boss, byl jeden z mála šťastných lidí, kteří věděli co je ten den čeká ostatní jen nejistě vzhlíželi ke své budoucnosti.

O Otesánkovi

V jednom hlubokém lese žil chlap. Byl to dřevorubec. Nebo hajný? Možná to byl lovec. No spíše asi pytlák. Zkrátka nějaké individuum. Žil tam v dřevěné chaloupce se svou ženou. O té víme jistě, že to byla žena v domácnosti. Děti neměli a tady to všechno začalo…

“Poslouchej miláčku” řekla jednou svému muži,když ležel rozvalený v křesle a čuměl na televizi. “Chci děti. Aspoň jednoho parchanta co bych ho mohla pohlavkovat a nadávat mu. Tak laskavě zvedni tu tvoji línou prdel a ukaž mi že jsi aspoň trochu chlap.”

Jindy by ji poslal do háje se sexem, ale že se zrovna díval na Peříčko tak to přepnul na nahrávání, aby se dodíval později a odebral se s ženou do ložnice. Počáteční nechuť se jakkoliv fyzicky namáhat rychle zmizela s oblečením které z nich padalo.

Né že by jeho žena byla nějaká modelka, to ne, ale přece jenom těch jejích 150 kilo živé váhy už něco znamenalo. Ale i tak byla nejkrásnější ženou v okruhu 10 km. Není divu, když v okruhu 10 km kolem nich byl jenom les. Naposledy to spolu dělali před pár lety, tak proč né dnes,že? Rychle ho začala rozpalovat. Střídali polohy tak jak to znal z televize a neslušných časopisů ukrytých pod postelí.

Měsíce ubíhaly a pořád se nikde nic nerodilo tak žena vykopala svého milého do lesa a řekla mu ať se nevrací bez děcka. A on šel a šel a …. nikde žádné mimino.

Zajímavé, že?

Tak vzal provaz a rozhodl se, že se raději pověsí než aby se vrátil bez dítěte a pověsila ho jeho láska, protože ona by ho nejdříve mučila. Vyšplhal na strom a vázal tam provaz na větev a už si dal smyčku kolem krku a chtěl skočit a pohoupat se když tu jeho pohled padl na pařez. Ale takový zvláštní pařez. Něco na něm bylo divného. Větve z něho čouhaly tak správně na ty směry, že připomínaly ruce a nohy. Slezl a málem že se při tom pověsil protože to byl moula. Vzal ten pařez a trošku ho osekal a ořezal a udělal z něho mimino. Dřevěné. Začal ho konejšit a houpat na rukách a představoval si že by to mohl být jeho syn a představoval si jak ho přinese domu a žena mu za to dá večeři. Slupky od brambor. No a tak ho konejšil a pak si uvědomil že je jak pako co si hraje s pařezem a začal plakat nad tím že se bude muset pověsit sám nebo ho pověsí ta baba doma a jak ty jeho slzy padaly na špalek co měl v rukách tak stromy už byly na šrot z toho jeho bulení a z lítosti nad tím zoufalcem kouzelný les vdechl pařezu v dřevorubcových rukou život a mimino řeklo

„Přestaň tu řvát táto a dej mi najezt mám hlad. Ham ham ham …“ pořád opakovalo dokola.

Rychle ho nakrmil a málem přitom přišel o prsty. Pak dítě přitáhl domů a žena se raději ani neptala kde ho ukrad, ale pak jako správně zvědavá ženská se nakonec zeptala a on ji raději řekl pravdu, že vzal pařez a otesal ho sekerou a udělal jim dítě a ani ji k tomu nepotřeboval. Stačila mu sekera a šikovné ručičky. Uvažovali jaké dají tomu miminu jméno a protože oba nedochodili ani základku neboť byli tupí jak tága tak jejich fantazie ve vymyšlení jména došla jen tak daleko že když ho táta otesal tak to bude teda Otesánek.

Později mu někteří říkali Neotesánek, protože to byl neotesaný chuligán co všechno žral. Jídlo v baráku a pak slepice a kachny a kuřata, krávu a slona. No a pak sežral rodiče a šel do světa. Svět samozřejmě měl z toho radost jak sviňa.

Otesánek šel lesem a žral všechno co se hýbalo. Veverky, zajíce, medvěda až dorazil do vesnice. Tam sežral všechno a všechny. Celou vesnici, všechny vesničany. Dokonce sežral farmáře i s vozem a volama co ho táhli. Pacholek. Lidé už nevěděli co s ním a měli strach že sežere celý svět tak na něho poslali smrtku s kosou… a on ji spolkl  i s tou kosou. To ale neměl pako dělat. Kosa mu nesedla na trávení. Smrtka ho zevnitř vykuchala jako slepici. Pak všichni vylezli z otesaného otesánka. Trošku požvýkaní a rozleptaní od kyselin v jeho žaludku. Všichni slití pivem co chlastal celou dobu. Farmář nemohl uřídit voly protože byli užralí jak dogy. Smrtku vyznamenali za odvahu a záchranu světa. Dostala medaili a umístili ji do domova důchodců se zvýšenou ostrahou. A potom lidé žili na světě spokojeně a šťastně až do sm… no smrtka byla v důchodu takže lidi žili šťastně a spokojeně až do konce světa.

Jak nakupovat v Tescu

Byl jednou jeden les. Na tom lese byl palouk a na ten palouk jednou prijel buldozer. Zluty. Za buldozerem prisla skupina ruskych delniku a par nakladaku. A zacalo se dit neco co les nezazil. Za par dnu byla byvala louka hezky pokryta asfaltem a za dalsich par dnu stal vedle velkeho parkoviste jeste vetsi obchodni dum Tesco. Zviratka sedela na okraji louky a hodnotila situaci.

“To je v prdeli” povida vlk pri pohledu na obchodak “a mame po louce.”

“Myslel jsi v asfaltu, ne?” zeptal se zajicek a snazil se z tlapky setrit neco cerneho a lepiveho do ceho pred chvilkou slapnul.

“Co budeme delat?” zeptala se ostatnich liska.

Moudra sova na to kapla. “Jdeme nakupovat.” oznamila a vyletela smerem k vstupnim dverim.

Ostatni se vydali za ni. Kdyz dorazili ke dverim, nejaky pobuda v uniforme s napisem ‘Security’ jim zacal tvrdit neco o tom ze obchodni dum je tu pro lidi a ne zvirata a nechtel je pustit dovnitr. Jeho nazory utichly a vytratily se v okamziku kdyz ke dverim dosel z lesa obrovsky medvidek a usmal se na pobudu v uniforme. Zviratka se zacaly prochazet po obchodaku a objevovat novy pro ne dosud neznamy svet. Zakaznici v obchode si nasi skupinky nevsimali, ani obrovsky medved nevzbudil u dvounohych ignorantu pozornost. Medvidek si uzival spolecnosti. Zdravil zamestnance i zakazniky, obcas nekoho pratelsky poplacal po zadech a dotycny stastlivec skoncil v kotrmelcich na podlaze nebo zapadl mezi konzervy v regalu. Nasi pruzkumnici nasbirali v obchode co unesli. Nejvetsi ulovek nesl medved ktery v oddeleni elektroniky sebral plazmovou televizi. Chudak nevedel ze jeste nezije v dobe kdy televize pojede na baterky. U pokladny cekal na vypravu reditel obchodaku, ktery se ozbrojil prilbou, potapecskyma brylema a brokovnici.

“Platit! Kazdy musi platit!” houkl na najezdniky.

“Nemate nekdo drobne?” zeptal se medved a koukal pritom do hlavne brokovnice.

“To drobnyma neucpes” informovala ho moudra sova.

“Kdyz nemate penize tak si nakup odpracujete” zamestnal je pohotove reditel.

A tak museli pracovat zadarmo a jen za jidlo co si na obchode nasli. Sova se chtela krmit masem jako spravny masozravec ale po par utocich od rezniku radeji presla na rohliky. Zajic plenil uspesne oddeleni zeleniny. Liska odpadkove kose a medved se krmil ruskymi zamestnanci coz vyslo obchodak levneji nez kdyby vzal utokem reznictvi. A jestli neumreli tak vsichni uklizi podlahu v Tescu dodnes.

Sýr 3D

Muj pokus se sýrem. Video hotové za méně než minutu.

Sýr 3D