Byl jednou jeden Hloupej Tur.Ten Tur žil ve vesnici Nejdedál. Proč se vesnice jmenovala Nejdedál? No protože do ní vedla jediná cesta. Ta cesta vedla skrz vesnici Jdedál a ve vesnici Nejdedál končila a už dál nešla. Zato Hloupej Tur ten chodil pořád. Aby mohl platit účty tak konal pro lidi dobré skutky. Za odměnu.
Tu musel jít za devatery hory a devatery řeky zabít draka, osvobodit princeznu a stejně nedostal odměnu s odůvodněním, že je Hloupej Tur a tak by prachy stejně hloupě utratil. Tu musel jít za devatery hory a devatery lesy vytrhnout tři zlaté vlasy děda vševěda a pak rychle zdrhat protože z dědka byl skinhead. A tak to šlo den za dnem. Co vydělal to padlo na nájem. Nohy mu opuchly a už ho nosily s čím dál větším odporem.
Jednou zkusil jet vlakem načerno, ale poté co mu průvodčí vykopl dveře od záchoda, kde se chytře Hloupej Tur schovával, a vzápětí Tura zmlátil a za jízdy ho vykopl z vlaku, se Tur rozhodl, že raději dál bude chodit pěšky.
Jednoho večera seděl v hospodě “U rozšlápnutého švába” a pil vodu. Na pivo neměl prachy a tak po dlouhém přemlouvání barmana dostal sklenici užitkové vody. Tur si myslel že barman se nad ním slitoval, pravdou však bylo, že barman už byl z jeho otravování tak nasraný, že se rozhodoval jestli Hloupého Tura rovnou zabít nebo mu dát vodu. K Turovému štěstí se barman rozhodl pro vodu. A tak Tur seděl u stolu a sledoval jak ve sklenici špinavé vody něco plave a hýbe se to.
“Co tak smutně nad sklenkou vody?” ozval se vedle Tura hlas. Hloupý Tur zvedl oči a jeho pohled padl na Strýčka Skrblíka, mafiánského bose. Nejbohatšího a nejmocnějšího mužíka v širokém i dalekém okolí.
V minulosti bylo několik jedinců, kteří prohlásili, že Skrblíka zničí a zlikvidují. Nejenom že se to nikomu nepodařilo, ale navíc oněch pár jedinců zmizelo a už nikdy o nich nikdo neslyšel. Naopak Skrblík rozšířil svoje podnikání o nově otevřenou galerii extravagantního úmění, kde lidem předvedl nový druh sochařství. Sochy vytvořené z betonu. Tato galerie přilákala mnoho zájemců, kteří ochotně platili vstupné neboť sochy vypadaly jako živé.
“Ále” začal Tur během toho co si skrblík přisedl. “Prachy nejsou. Ani na to pivo nemám” bědoval “Ty vole si v dolarech plaveš a já chcípám žízní.”
“Já ti pivo koupím” nabídl se milionář.
“Vážně?” Tur se rozzářil.
“Vážně, když pro mě uděláš malou prácičku” dokončil svou nabídku mafián.
“Vždycky jsem chtěl být mafián” zajásal Tur “Už jako malej kluk jsem s chutí trhal mouchám kŕidýlka.”
Pronesl to v nadšení tak hlasitě, že hospoda zmlkla. Strýček Skrblík se rozhlédl a zjistil, že všichni sledují ty dva. Potom jakoby jen pro Tura, ale dost hlasitě aby to slyšeli všichni řekl “Já nejsem mafián, mladej. Já jsem podnikatel.”
Odněkud se začal ozývat smích. Skrblík se pozorně rozhlédl a když zjistil z které strany se to chichotání ozývá, vystřelil tím směrem …..
… prst a lusknul. Během několika vteřin se smích změnil na zvuk vycházející z hrdla přes které díky vnějšímu vlivu přestal procházet vzduch. Za okamžik chroptění utichlo.
“Jo jasně” odpověděl Tur “O jakou prácičku jde?” zajímal se.
“Nic velkého” usmál se Skrblík “Mám jednoho zákazníka co mi nějak zapoměl zaplatit 10 000 dolarů. Ne že by to bylo nějak moc peněz, ale přece jenom nejsem typ co by rozdával dárky v kilo-dolarech.”
“Pro tolik peněz bych vraždil” nechal se Tur unést představou na ten balík.
“Tak to jsi ten pravý na tuhle práci” zajásal Strýček podnikatel a plácli si. Vysvětlil Turovi kde bydlí klienta nakonec dodal “Jeho jméno je Tvrdý-jako-kámen”
“Zvláštní jméno..” podotkl Tur.
“Je to jenom jméno. Tak šup šup do práce mladej ať už mám tu vatu co nejdříve v sejfu” popoháněl Hloupého Tura.
Tur se vydal na konec vesnice kde klient žil. Botou kopl do dveří a zařval
“Hej ty kurvo dlužnická otevři ať ti můžu natrhnou prdel ty zmr…” v tom se otevřely dveře a Tur dokončil větu “…z mráčku jako je tento nám rozhodně pršet nebude” a přitom se teatrálně rozhlížel po nebi kde nebyl ani jeden mrak.
To co tak rychle změnilo Turův názor na dlužníka byl jeho vzhled. Ten muž měl 2 a půl metru a nebyl tvrdý jako kámen ale on byl celý z kamene. To už se tak horským trolů stává ,že se narodí a jsou z kamene.
Tur rychle uvažoval o nějakém způsobu jak vylepšit svou situaci ale moc času už na to neměl. Muž k němu natáhnul ruku a sevřel jeho krk silou která běžně drtila kameny. Lehce si Tura zvednul na úroveň očí a ukázal mu zářivý diamantový úsměv který by rozdrtil i kolejnici. Vtáhnul Tura do domku a druhou rukou zabouchl dveře a zamknul je. Potom Tura ještě trošku nadzvednul a rychlým pohybem ho zarazil po kolena do kamenné podlahy.
“Já já…” koktal zmatený Tur “já přišel jen pro pár drobných. Není žádný důvod řešit situaci nějakým násilným způsobem” pokoušel se použít diplomacii na někoho kdo měl inteligenci na úrovni kamene.
“Ty říct ja být kurva … Ty chtít říct já být zmrd” projevil trol důftip “Já řict ty zemřít” dokončil smysluplný dialog a celou diskusi uzavřel tím že se naklonil a z rohu místnosti vzal dvoumetrovou baseballovou pálku.
Samozřejmě kamennou. Měl ji od svých prvních narozenin a to už bylo hodně dávno.
“Pane jsme přece civilizovaní lidé tak proč by jsme se jako civilizovaní lidé nemohli domluvit?” zkoušel Tur.
“Ty být člověk ja být trol. My se domluvit” pronesl inteligentně trol a rozmáchnul se pálkou v jasném úmyslu co dál.
Pálka prolétla vzduchem na úrovni Turové hlavy ten však hbitě hlavu sklonil takže trol minul. Tur se zase narovnal a zasmál “Minul minul ”
Trol pálku hladce ve vzduchu zastavil a jen lehce trhnul paží a pálka letěla stejnou rychlostí nyní však ve směru z kterého přilétla. K Turově smůle zrovna v tom směru byla jeho hlava. Náraz vyrval Tura i s kusem podlahy a prohodil ho stěnou. Za letu slyšel za sebou trolovo volání “Trefil trefil ”
Tur daleko neletěl. Zastavil se o železný sloup pouliční lapmy a sesunul se k zemi. Ještě než upadl do bezvědomí slyšel drsný nasraný trolův hlas z domu.
“Tu zeď mi zaplatíš hajzle” řval trol “a podlahu taky” dodal ale to už slyšel Tur z velké dálky jako ve snu.
Probudil se o pár dnů později na ÁRU v nemocnici a první co uviděl byl pro něho připravený účet za pobyt.
Hned jak ho propustili z nemocnice tak šel rychle do hospody kde doufal, že narazí na Skrblíka. Ten tam samozřejmě byl protože se nudil a tak seděl v hospodě od rána do večera a od večera do rána.
“Máš ?” volal na Tura jen co se objevil ve dveřích.
“Hovno vole” odsekl Tur “to jsi mi neřekl že ten tvůj dlužník je horský trol z kamene” stěžoval si rozhořčeně Tur “Prachy nemám zato účet za nemocnici jo”
“Jéé ” vyjeknul s hraným překvapením podnikatel “Asi mi to nějak uklouzlo z paměti No ale jak nemáš prachy tak ani pivo nebude.”
“Já vím” řekl smutně Tur “život je pes” a kývnul na barmana ať mu nalije vodu.